Richard Rybníček generálním ředitelem FEBIO TV
Televizní reformátor Richard Rybníček, v 80. letech bubeník legendární slovenské undergroundové kapely Bez ladu a skladu, opouští po třech letech funkci generálního ředitele Slovenské televize (STV).
Rybníček nastoupil do čela STV v lednu 2003, kdy přišel z místa ředitele komerční televizní stanice JOJ, kterou vybudoval v Košicích z regionálních stanic (na stejném principu vznikla kdysi česká Prima) a pak přestěhoval do Bratislavy. Tam se pod jeho vedením stala největším konkurentem slovenské sestry Novy - komerční televize Markíza.
Není divu, že poté byl zvolen generálním ředitelem veřejnoprávní Slovenské televize, která se nacházela ve velmi zlém stavu a jejíž sledovanost byla na minimu.
Během jeho působení v STV nezůstal ve veřejnoprávní televizi kámen na kameni.
Postupně odstranil nadměrnou zaměstnanost (propustil polovinu zaměstnanců), zrušil nevýhodné smlouvy a prosadil "radikální racionalizaci fungování televize ve všech oblastech“.
Richard Rybníček tak změnil slovenskou mediální scénu a i pro české prostředí se stal vzorem změn, kterými by měla projít také česká veřejnoprávní televize. Přitom to vše dokázal s cca čtvrtinovým rozpočtem než s jakým disponuje Česká televize.
Z krachující televize vybudoval úspěšnou a prosperující organizaci a vrátil jí respekt občanů. V současnosti je hospodaření Slovenské televize přebytkové, průběžný hospodářský výsledek k dnešku činí zisk okolo 50 mil. Sk, na účtech STV je denní průměrný zůstatek víc než 300 mil. SK. Pro porovnání, v den nástupu Richarda Rybníčka do funkce byl zůstatek na účtu STV jen 14 mil. SK a dluh ve výši 590 mil. SK.
Richard Rybníček se tak vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších manažerů v oblasti médií ve středoevropském prostoru.
FEBIO TV v něm získává odborníka, jakého zatím český televizní trh nabídnout nemůže.
Richard Rybníček (36) se narodil 7. 11. 1969. Nejdříve vystudoval Střední obchodní akademii. Do ČTK nastoupil po ukončení studia oboru televize na Katedře žurnalistiky Univerzity Komenského v Bratislavě. Byl jeden rok mluvčím bratislavského magistrátu, v roce 1995 odešel na dvouleté studium na Univerzitu Friedricha Wilhelma v Bonnu, kde se věnoval především politologii a mezinárodním vztahům. Výkonným ředitelem Institutu pro veřejné otázky byl do roku 2000, kdy se stal manažerem České produkční pro Slovensko.
U toho zaměstnavatele působil do roku 2002 jako generální ředitel televize Global, která byla během jeho působení přejmenována na JOJ a přestěhovala se z Košic do Bratislavy. Za generálního ředitele Slovenské televize ho zvolil parlament na návrh Rady Slovenské televize v roce 2003.
Odborný ekonomický týdeník Trend jej na základě hlasování předplatitelů a slovenských top manažerů vyhodnotil jako Manažera roku 2005
Richard Rybníček je praktikující katolík.
Pod vedením Richarda Rybníčka STV v letech 2003 – 2006 mimo jiného dosáhla:
-odstranění nadměrné zaměstnanosti propuštěním cca 1200 zaměstnanců v hromadném propouštění
-zrušení nevýhodných smluv, neefektivních nákladů, radikálních racionalizací fungování televize ve všech oblastech
-oddlužení STV ve výšce 600 mil. SK díky jednorázové účelové dotaci ze státního rozpočtu na úhradu dluhů zanechaných bývalými vedeními STV
-přechod na vyrovnané hospodaření bez státních dotací – bez dluhu a ztrát
-programový „nový začátek“ – spuštění nových programových struktur a víc než 25 nových formátů relací na STV1, STV2
-dokončení koprodukce dvou celovečerních hraných filmů a jedné pohádky (Konečná stanice, O dvě slabiky pozadu, Zlatý hlas) v roce 2004
-výroba vlastních projektů původní tvorby – televizního filmu Ticho a seriálu Rodinná tajemství
-výroba 46 krátkometrážních a 19 dlouhometrážních dokumentárních filmů
-zvýšení vlastních komerčních výnosů televize o 150% z cca 200 mil. SK v letech 2001 – 2003 ročně na současných více než 500 mil. Sk ročně (2004 – 2006)
-realizace modernizace a investic do technologií STV v letech 2003 – 2006 v objemu cca 420 mil SK.
Hobby:
V roce 1985 jako patnáctiletý založil se dvěma kamarády legendární trenčínskou undergroundovou kapelu Bez ladu a skladu. Vystupoval s ní například také na Rockfestu v Praze společně se skupinami Pražský výběr, Garáž, Krásné nové stroje… Legendárním zpěvákem formace byl tehdy třináctiletý Michal Kaščák. Během svého působení za socialismu se kapela potýkala s častými zákazy koncertů a vystoupení, např. po návštěvě Václav Havla na vystoupení v Lipnici v roce 1987 nemohla již hrát v Jihomoravském kraji, o rok později následoval zákaz společného vystoupení s Pražským výběrem v Bratislavě. Než v roce 1992 Richard Rybníček kapelu opustil, nahrál s ní dvě dlouhohrající desky.
Nej:
- nejtvrdší kritiku zažil, když koupil licenci na úspěšnou reality show Pop Idol (vysílanou pod názvem Slovensko hledá SuperStar) a spustil druhou vlnu propouštění
- nejvíce vzruchu vyvolal, když propustil pracovníka STV, který si prohlížel dětské porno
- nejvíce sní o špičkovém bubenickém trenažéru
- nejhezčí titulek o něm v médiích: „Za to, čo spravil so Slovenskou televíziou, by mu väčšina národa najradšej ruky-nohy bozkávala.“(Nový Čas víkend, březen 2005)
Vyznání:
„Rodiče mě vždy učili být totálně pokorný, vedli mě k tomu, abych byl maximálně slušný a čestný. Abych měl čisté svědomí a nikomu neublížil. Naučili mě vážit si rodiny, mít úctu ke každému člověku, protože v každém je něco výjimečné. Nad nikoho se nevyvyšovat, protože jsem stejný jako každý jiný člověk. Jediný rozdíl je jen v tom, že jsem známější, ale to nikdy neznamená, že jsem dokázal víc než kdokoliv jiný, kdo známý není.“
