ČESKO POTŘEBUJE NOVÉ TELEVIZNÍ STANICE...
Česká televizní digitalizace, se kterou je spojeno obohacení trhu o nové bezplatné televizní stanice, už přesáhla rozměry veleúspěšného denního seriálu. Z obyčejné rozdrcané slepé české Ulice se stala Dálnice Bukurešť-New York-Londýn-Praha.
Je však tak rozmlácená, zahlcená takovým množstvím postav a peripetií a natolik se vymyká všem mezinárodním standardům, že se v jejím příběhu neorientuje už nejen většina diváků, ale možná ani sami autoři.
Všechny pokusy státu zalíbit se místní omšelé krásce Nově ztroskotávají na její nenasytnosti - už ani dva televizní kanály jako bonus jí nestačí, své požadavky neustále mění a doplňuje je výhrůžnými dopisy vládě. Svým obdivovatelům však tvrdí opak.
Velmi křehká Prima, deprimovaná svou problematickou celoplošnou licencí, pro kterou by ráda nestandardně získala nějaké ústupky, najednou také začala psát členům vlády a domáhat se práva - toho, které by bylo jen pro ni. Svými kotrmelci to doprovází její nový výkonný ředitel, který jako dřívější představitel TV Barrandov ještě před pár týdny bojoval za urychlení digitalizace a navrácení licencí novým subjektům, ale podle zásad jihoamerických telenovel dokázal vyměnit nejen kabát, ale i skříň a začal se stejnou samozřejmostí bojovat na opačné straně o přesný opak…
A co herci ve vedlejších rolích? Česká televize už má svá nejlepší léta za sebou, takže jí stačí, že zůstane na scéně a nepřijde o své jistoty. Díky připravované mininovele dokonce možná na chvilku sehraje i větší roli při normalizaci pokřiveného reklamního trhu a pomoci českému filmu. Trvalou, i když dosud přehlédnutelnou pozici má stát, nejistou pak šestice začínajících herců - nových digitálních televizí.
Monopolní postavení hlavním představitelům vyhovuje tak, že nemají nejmenší důvod ho měnit.
Díky svému diktátu cen reklamy mohou úspěšně zvyšovat své zisky, a dokonce ohrožovat i zbylá (například tištěná) média. Nevadí, že zájem diváků klesá. V nekonkurenčním prostředí hlavní aktéři ztratili soudnost a kontakt s realitou.
Tento nekonečný seriál tedy potřebuje dramaturgický zásah, který by způsobil zásadní obrat. Na scénu by měl vystoupit nový hrdina. Měl by to být stát - má nejlepší předpoklady. Tam, kde se nejde dohodnout, kde Dálnice ve skutečnosti nikam nevede a primadony křehkost jen předstírají, je třeba příběh vrátit zpátky na českou Ulici, udělat ji obousměrnou a protnout mnoha dalšími cestami, které by zpřístupnily divákům i dosud nepoznaná místa.
To znamená revoluční rozhodnutí: otevřít televizní trh všem, tak jak to nakonec doporučují i evropská usnesení. Současné vládě by taková liberalizace televizního trhu uvolnila ruce a jednou provždy skoncovala s televizní korupcí a vydíráním. Stát by se z regulátora změnil ve strážníka a po Ulici by mohli chodit a jezdit všichni, kteří to umějí.
Jak ukazuje vážnost celé situace, kdy každý návrh končí v koši nebo u soudu a příběh české digitalizace se nezdá mít řešení, které by uspokojilo všechny, je revoluční cesta posledním krokem, jak tento a příští obdobné problémy navždy vyřešit a českým divákům zachránit televizi. Možná je to pak vrátí nejen k obrazovkám, ale i do demokratické země, vyznávající svobodu a rovnost šancí pro každého, kde specificky český žánr tele NOVAly už nebude mít šanci.
Každý návrh končí v koši nebo u soudu a příběh české digitalizace nemá řešení. Je jediná možnost: otevřít televizní trh všem, aby skončila korupce a vydírání.
Fero Fenič
Autor je režisér a vedoucí projektu digitální televize Febio TV.
Zveřejněno v deníku MfD a na www.ceskamedia.cz.
