MF DNES

Když jste malý hráč a pouštíte se do velké hry, vyhrát můžete jen s kamennou tváří hráče pokeru. Tak jde do boje Fero Fenič a jeho Febio televize.

„Samozřejmě to není televize jen jednoho muže, to by neutáhl, ale Fero Fenič do projektu televize dává všechno. Především svoje jméno a pověst,“ říká manažer rozvoje Febio TV Petr Sládeček.

Opatrnosti už se lidé z Febia naučili. Některé nápady na novou televizi klasického formátu už jim konkurenti vykradli. A jména lidí, na které by Fenič ukázal, by se snažili přeplatit. „Dokud s nimi nemáme hotovou smlouvu, nechci o jménech mluvit. Ale počítám, že do konce května bychom mohli tým Febia představit,“ říká Fero Fenič.

Fenič a Sládeček slibují, že jejich televize bude jiná než všechny ostatní. V jejím vysílání by se například neměly ani objevovat známé tváře z dnešních televizí. „Chceme být jiní a divák musí cítit tu změnu hned,“ říká Fenič.

Febio chce proto zůstat malou televizí, protože jedině tak může překvapit a v boji o diváka uspět.

„Nic jiného nám ani nezbývá. Na zájmu diváků je postaven náš úspěch,“ říká Sládeček. „Chceme, aby to byl také tak trochu rok‘n’roll. Víte, někdo to rád horké.“

Televize chce navazovat na zkušenosti Feničovy produkční společnosti Febio, která za svou patnáctiletou existenci vyrobila portréty, dokumenty, zábavné pořady podle vzoru České sody. Využít chce i možností, které nabízí pořádání filmového festivalu Febiofest.

To, že umí Fenič dělat dokumenty jinak, než je obvyklé, ukazuje na příkladu jeho pořadu Cestománie, která se jako první dokument dostala do hlavních vysílacích časů.

„Ale třeba zpravodajství určitě nebude Česká soda. U něj počítáme s trošku odlišným konceptem, než jak ho lidé znají z České televize či Novy,“ říká Sládeček s tím, že vysílací radě slíbili, že Febio nebude dělat bulvární zpravodajství. Víc zatím nechtějí lidé z Febia prozradit.

Když před dvěma lety jako první řekli, že budou televizí pro diváky produktivního věku, kteří berou televizi jako oddech po návratu z práce, začaly obě komerční televize postupně upouštět od telenovel pro ženy v domácnosti. „Proč si na to nevzpomněly za těch deset nebo více let, co vysílají?“ ptá se Fenič.

Přidává ještě jeden konkrétní příklad, kdy konkurentům přinesl pořad až pod nos. „V našem plánu byl i pořad Výměna manželek. Dokonce jsme kontaktovali zahraničního držitele licence pořadu a prověřovali podmínky koupě. Žel zahraniční producent nám nebyl ochoten nic dlouhodobě rezervovat a my jsme nemohli koupit práva. Nevěděli jsme, jestli licenci dostaneme, a pokud ano, kdy to bude,“ uvádí Fenič. „Dnes je to nejúspěšnější pořad jedné komerční televize, která zástupkyni držitele licence prokazatelně kontaktovala až po nás,“ dodává.

Vlastní tvorba Febia bude mít prostor asi ve třetině vysílání. „Naprostou většinu původní tvorby budeme vyrábět u nezávislých producentů. Ti mohou navíc mít zajímavé nápady, na které bychom jinak sami třeba vůbec nepřišli,“ vysvětluje Sládeček.

Proto televize počítá s necelou stovkou lidí a s co nejmenším rozpočtem. Malá provozní budova a studio má stačit. I když se obecně uvádějí roční náklady okolo miliardy, Febio TV se chce pohybovat v řádech stovek milionů korun. S tím také dnes počítá hlavní investor Arca Capital, který má Febio TV jako pětiletou investici. S dalšími spoluinvestory televize nyní jedná.

Televize Febio ví, že se bude muset poprat stejně jako ostatní o příjmy z reklamy. A současné televize se podle zástupců všech nových stanic jen tak nevzdají. Febio doufá, že časem dokáže přesně definovat své diváky a tedy cílovou skupinu pro reklamu. Navíc počítá, že bude vydělávat i na dalších službách.

Proto chce být Feničova televize multimediální. To však závisí na tom, jaké si lidé koupí digitální přijímače, takzvané set top boxy. Ty, co umějí hlasovat, platit pomocí televize nebo posílat textové zprávy či maily, jsou dražší než ty obyčejné.

„Věříme, že časem s rostoucím pokrytím digitálním signálem bude interaktivních set top boxů výrazně přibývat. Například ve Velké Británii se ukazuje, že mladí lidé mají ve stále větší oblibě sledování televizních pořadů takzvaně ´offline´, tedy podle své volby, ne tehdy, kdy jim nějaký programový ředitel pořad naprogramoval,“ říká Sládeček. Prostě si každý najde program, který by rád viděl, stáhne si ho a podívá se na něj, až bud mít čas a chuť.