REFLEX

Minulý týden se ředitel veřejnoprávní Slovenské televize Richard Rybníček vzdal funkce a odchází do české Febio TV. Končí éra jednoho z nejvýraznějších ředitelů, jenž dokázal kdysi polomrtvou televizi postavit na nohy.

Rybníček měl při nástupu do STV značnou podporu. Televize potřebovala výrazné vnitřní reformy, na které jeho předchůdci neměli dostatek odvahy. Přicházel z prostředí komerční televize JOJ a měl ambice přeměnit zadluženou neatraktivní veřejnoprávní televizi na úspěšný podnik. Získal si přízeň pravicové vlády a v tajné volbě ředitele ho podpořili téměř všichni poslanci parlamentu.

Už v průběhu prvních měsíců dosáhl Rybníček výrazných úspěchů. Podařilo se mu dostat televizi ze značných dluhů. Propustil přes 1000 zaměstnanců, což byla téměř polovina celkového počtu. Víc než manažerský um ale tehdy zaujaly jeho lobbistické schopnosti. Pro svou vizi získal od vlády téměř miliardovou dotaci ze státního rozpočtu a poslanci mu schválili i zvýšení koncesionářských poplatků.

Slovenská televize prožila „nový začátek“. Jeho součástí byly obrovské investice do nákupu hollywoodských filmů, divácky atraktivních seriálů a velmi nákladných akvizičních formátů. Televize posílila i technologické zázemí, jako první koupila například virtuální studio, a objednala si na tu dobu velmi progresívní vizuál.

Divácký zájem se dostavil téměř okamžitě. Zahraniční formáty Svatba snů, Pošta pro Tebe nebo Slovensko hledá SuperStar v kombinaci s atraktivními filmy byly vlajkovou lodí sledovanosti. Rybníček si vysloužil obdiv, ale i kritiku. První program STV byl postaven příliš komerčně a druhý okruh působil podvyživeně. Kromě sportovních přenosů, pár nezávislých filmů a dokumentů a několika intelektuálních diskusí nebylo prakticky nic, čím by se program STV 2 mohl chlubit. Rybníček odsouval komerčně nezajímavé relace do pozadí. Například dětský Večerníček dlouho neměl stabilní vysílací čas, protože běžel během přestávek soutěžních přenosů. Některé dny se dokonce nevysílal vůbec, protože přednost dostala číselná loterie.

Veřejnoprávní televize se stávala komerční, nejsledovanější večerní programy přerušovala reklama. Televize, která je financována z koncesionářských poplatků, byla v konkurenční výhodě a deformovala trh. Komerční stanice JOJ a Markíza si stěžovaly, že STV neúměrně přeplácí zahraniční akvizice, čímž uměle zvyšuje jejich cenu na trhu.

Richard Rybníček využíval veřejnoprávní obrazovku i na zlepšení své osobní image. Zavedl si one-man show, kde po vzoru Vladimíra Železného pouze chválil - a znevažoval kritiky. Připisoval si zásluhy, jakých by nemohl dosáhnout bez výrazných státních dotací a prvotní nekritické podpory politiků.

Navzdory mnoha nedostatkům bylo působení Richarda Rybníčka ve Slovenské televizi pozitivní. Našel odvahu k radikálním a nezvratným reformám, čímž vytvořil předpoklady, aby se desetiletá společenskoekonomická krize už neopakovala.

Reflex 29/2006